Tři základní principy NEUROLEADERSHIP

Aktualizováno: 24. 9. 2021




Již dříve jsme se zabývali tím, PROČ bychom se měli všichni zajímat o neurovědu, abychom pomohli našim týmům v růstu a rozvoji. Nyní je čas podívat se na to, co vlastně neuroleadership znamená. Podíváme se i v zkratce na to, jak organizace uspěli v těžkých transformacích právě díky zapojení moderní neurovědy a ověřených organizačních postupů.


Jak můžeme využít znalosti lidského mozku k úspěšnému řízení naší organizace v období transformace a prosperity?


"Porozumění fyziologii mozku je klíčem k zvyšování jeho efektivity a lidské výkonnosti.”

Jsou tři hlavní koncepty, které je nezbytné pochopit, jestli chceme využít nejnovější vědecké poznatky k akceleraci našich týmů. Neurověda představuje pro většinu lidí strašáka, komplikované učebnice, diagramy a vědecké články. Není tomu tak, a zde najdete shrnutí základních poznatků, které pomůžou vaším týmům posunout se o krok před konkurenci. Vyhradte si u kažého bodu chvilku na zamyšlení, jestli již daný koncept ovládáte, používáte, nebo jak by jste jej dokázali využít.


1. Hierarchická organizace mozku


Mozek má tři evolučně odlišné vrstvy. Nejnovější část mozku - neokortex - reguluje kognitivní funkce. Limbický neboli savčí mozek řídí sociální interakce, paměť a emoce. Nejzákladnější, plazí mozek, který udržuje naše základní funkce. Tyto tři systémy spolupracují tak, aby jsme na danou aktivitu vynaložili co nejmíň energie nebo pozornosti. Jestli danou činnost může udělat nižší část mozku, bude tou první co se o to pokusí.


Více informací o dané struktuře naleznete v našem předchozím příspěvku, kde se hlouběji věnuji tomu, jak využít instinkty evolušně nejstarší nervové dráhy ve svůj prospěch při náboru talentů.


Jak vysvětluje Catherine Cuffleyová, tato troj-struktura nám umožňuje fungovat rozmanitými způsoby a kombinovat bohaté, často nekontrolovatelné emoce s flexibilní inteligencí.


Karen Dunnova je také specialistkou na evoluční neurovědu, a byla najata společností Unum, aby zaměstnance koučovala v oblastích neurovědy v náročném období transformace. Oragnizace vychází s odborních rad, které ukazují důležitost znalosti o tom, co se deje, a jak na to reagujeme, pro úspěšné zvládnutí nejistoty.


Její koučing zakládá na hierarchickém uspořádání našeho mozku, které vyžaduje, aby lidé brali v úvahu své emoce, naladili se na fyziologické stavy a potřeby a uvědomovali si svou úzkost. Tato metoda se často označuje jako top-down regulace emocí (překl. z hora - dolů, neocortex se snaží regulovat pocity vyvolané evolučně starších kůr) a je základem mindfulness a meditace, které mají podložené pozitivní účinky na navigaci změn, nejistoty a stresu.


2. Neuroplasticita

V průbehu 40. let 20. století byla neurověda a naše znalost nervové soustavy opravdu jen na počátku. V tomto období byli ale odhaleni nejzákladnější principy toho, jak se naše nervy - hlavní buňky nervové soustavy - chovají a spojují. Tyto postřehy jsou aktuální dodnes, a říká se jim neuroplasticita. Neuroplasticita znamená plastické, nebo ohybné spojení nervových dráh, které se mění nejčastěji jako důsledek učení (učení informací, dovedností nebo automatických reflexů). I když je neuroplasticita nejsilnější v ranném věku, i v dospělosti se naše nervová spojení mohou měnit. Jak už jsem zmínila, učení je zlepšování svých dovedností anebo výkonu v jakémkoli oboru – třeba pohybové vzorce anebo rozhodování či analytické myšlení. Krásným příkladem neuroplasticity je naše chůze. Během dětství si nastavíme ‘krokoměr’ tak, aby jsme nad chůzí nemuseli přemýšlet - chodíme podvědomě. To je důkaz extrémně silných reflexních spojení, kde jeden krok automaticky vyvolává další krok.


Susan Grandfieldová použ