Prokrastinace – co nás nutí odkládat práci na později?

Aktualizováno: 24. 11. 2021



Každý z nás se alespoň jednou ocitne v průběhu svého pracovního života na složité křižovatce a zjistí, že neví, jak dál. Těžká životní rozhodnutí, ztráta zaměstnání a strach z nejisté budoucnosti, rekvalifikace, nové začátky. Pro nikoho nejsou tyto změny jednoduché, a proto máme tendenci je odkládat. V LHH jsme zde pro vás a děláme vše proto, abyste toto břímě nemuseli nést na svých bedrech sami. V následujícím článku si ukážeme, co nás v životě nutí odkládat důležité úkoly na později a proč je vlastně v pořádku, že se nám do složitých rozhodnutí nechce. Seznámíme vás s pojmem prokrastinace.


Prokrastinace jako součást každého z nás

Proč je prokrastinace tak fascinující úkaz? Je to proto, že tento frustrující, úzkostlivý monolog, který se odehrává někde v našem nitru, zažívá do jisté míry každý z nás. Všichni jsme připraveni plnit své každodenní úkoly a termíny, uvědomujeme si, že se musíme neustále zdokonalovat a posouvat dále. I přesto v nás všech dříme malý „skřítek prokrastinace“, který nám neustále našeptává a svádí nás kontrolovat facebook, instagram, případně si jít uvařit další šálek čaje.

Nemusíte se proto cítit provinile a řadit se do škatulky „špatný zaměstnanec“. Není to slabá vůle, která vás nutí prokrastinovat. Je to lidský mozek, který je k této činnosti biologicky navržen. Dokonce i holubi raději udělají všechnu práci později než menší sousto práce hned teď. Není to zdaleka jen důsledek našeho životního stylu, moderní doby a technologických rozptýlení.


Nepřetržitý souboj ve vaší mysli

Vědci vysvětlují prokrastinaci jako boj mezi dvěma částmi mozku, když čelíme nepříjemné činnosti nebo úkolu: Je to boj limbického systému (nevědomé zóny, která zahrnuje centrum potěšení, emocí a strachu) a prefrontální kůry (mnohem nověji vyvinutá část mozku, která je v podstatě vaším vnitřním „plánovačem", manažerem a organizátorem).

Prokrastinace představuje vítězství limbického systému. Rozhodneme se vyhnout krátkodobému nepohodlí, a to mnohdy na úkor dlouhodobého cíle. Teprve blížící se neodvratný termín vyburcuje limbický systém k akci – strach nás požene k usilovné práci na daném úkolu. Čím blíže je termín, tím se naše motivace dokončit úkol zvyšuje. Bohužel se tak mnohdy děje v okamžiku, kdy je na dokončení úkolu pozdě.


Teorie časové motivace

Nejnovější časová teorie, která se zabývá otázkou PROČ prokrastinujeme, se nazývá teorie časové motivace. Obsahuje tři hlavní komponenty:

  • velikost odměny za vykonání dané práce,

  • termín odevzdání dané práce,

  • individuální přístup k danému úkolu – je daná práce příjemná, nebo nevyhnutná?

Následující graf ukazuje, jak se motivace studenta k napsání eseje přebíjí s motivací ke společenským aktivitám. Vidíme, že méně příjemný úkol se stává motivační až s blížícím se termínem odevzdání. A nyní zkuste psaní eseje nahradit jakýmkoli úkolem, kterému se vyhýbáte, a společenský život jakýmkoli lákavým rozptýlením. Poznáváte se v našem obrázku?


Existuje několik faktorů, které zvyšují tendenci k prokrastinaci. Chcete-li snížit prokrastinaci na pracovišti, měli byste se nejprve pokusit přehodnotit komunikaci, strukturu a povahu zadávaných úkolů. Úkoly, které jsou málo autonomní, frustrující nebo nudné, budou na seznamu prokrastinace nejvýše. Následně si také ukážeme, jak zvýšit autentičnost vaší práce u úkolů, u kterých vám pravděpodobně chybí.


Prokrastinace je zvyk

Pochopení těchto myšlenkových pochodů nám sice pomáhá odhalit příčiny naší tendence k neustálému odkládání věcí na později, samo o sobě však zvyk nevyléčí. Ukazuje se, že jedním z nejlepších řešení, jak bojovat s prokrastinací, je snaha ji přelstít. Svůj mozek můžete nastavit tak, aby na nepříjemný úkol reagoval jinak. Jak je to možné? Pomocí všímavosti neboli mindfulness.

Nenechte se však odradit tímto módním slovem – mindfulness můžete začít praktikovat kdekoli a kdykoli jednoduše tím, že se pokusíte plně si uvědomit, co se v danou chvíli děje kolem vás (i ve vás). Tento akt, kdy se zajímáte o pocity, které zažíváte v důsledku spouštěče X nebo Y (např. mám hlad; nechci poslat tento e-mail; blízkost tohoto člověka mě znervózňuje), je klíčem k omezení úzkosti a přerušení negativních smyček návyků jako je prokrastinace.


"Naše mysl se učí prostřednictvím učení založeného na odměnách. Paradoxně [mindfulness] zasahuje přímo do procesu založeného na odměňování a pomáhá nám z něj vystoupit," říká doktor Judson Brewer, ředitel výzkumu a inovací v Mindfulness Center na Brownově univerzitě.